Tereza Tobiášová

Moderátorka a motoristická novinářka Autosalon TV Prima

„Auto pro mě znamená tři věci: úsporu času, velký batoh, kam nacpu všechno, co přes den potřebuju na svých schůzkách a při práci, a relax. Když jsem totiž sama v autě, mám kolem sebe bublinu, do které může jen ten, koho tam pustím. A to občas při své kontaktní práci potřebuju.

Od auta vyžaduji pohodlí, spolehlivost a kvalitu, abych se v něm cítila jako doma. Nepotřebuju závodit a sekat zatáčky, taková řidička nejsem… Na auto se chci spolehnout, stejně jako na partnera ve vztahu.“

Veronika Krajsová

Prezidentka Záchranného kruhu a záchranářka

„Řízení mě baví moc, ale ráda se také svezu s někým zkušenějším. Osobně mám raději jízdu mimo dálnice.

Když řídím, snažím se maximálně věnovat řízení a aby mě nic jiného nerozptylovalo.

Z bezpečnostních asistentů nedám dopustit na systém front assist. A samozřejmě parkovací systémy, díky kterým mám lepší odhad, přehled a jsem díky nim při parkování klidnější.“

Sabina Sarkisovová

Projektová manažerka a automobilová novinářka Autoweb.cz

„Obdivuji auta bez rozdílu. Od kombíku, přes SUV, až k pick-upům. Stejně tak nedělám rozdíly mezi nafťákem a autem s elektromotorem. Nezatracuji onen „všemi“ nenáviděný svět elektromobility. Většinou se bojíme toho, čemu nerozumíme, a proto je dobré se nebát, začít se vzdělávat a zkoušet nové věci včetně elektromobilů.

Ráda zkouším limity, když vím, co auto dokáže nabídnout. Zároveň jsem si plně vědoma, že je potřeba ke každému automobilu chovat respekt a pokoru. Řízením se bavím, žiju pro něj a vždy si díky němu snažím najít nové zážitky. Ať už je to jízda v těžkém terénu, okruhové ježdění nebo absolvování ecorallye, vše prožívám naplno.“

Annamaria d´Almeida

Zpěvačka a ohleduplná řidička

„V autě je pro mě nejdůležitější prostor, jízdní vlastnosti a pocit bezpečí. Řidičák jsem si dělala, abych měla větší svobodu pohybu a možnost přesouvat se efektivně mezi vystoupeními. Časem se z auta stal skvělý nástroj, kam lze umístit děti i půlku domácnosti.

Myslím si, že jsem dobrá řidička. Mám po rodičích dobrý orientační smysl a po mamince sklony k dokonalému zaparkování. Poslední dobou se vyžívám v ohleduplné jízdě.“

Sabina Kvášová

Šéfredaktorka Žena v autě.cz a porotkyně Světového ženského auta roku WWCOTY

„Řídit auto je nutnost! Auto, to je nezávislost, a ty prostě musíš jet a řídit, to mi radila už před 18 lety moje kamarádka Zoja. Tehdy jsem na ni s čerstvým řidičákem v kapse koukala a neuvědomovala si, co vše mi tím sděluje. Teď už to vím. Občas nejde o panoramatickou jízdu po okresce, kde se člověk kochá krásami kolem sebe. Někdy je ta cesta pěkný tankodrom, kde o stopky a karamboly není nouze. Jako v životě.

Auto je pro mě prostředek k plnění cestovatelských snů. Nejen vítr ve vlasech a dostatečný výkon mi dávají radost z jízdy. Auto je moje velká kabelka, ve které si vezu svůj celý svět, rovnám si myšlenky, debatuji s přáteli, vozím psa a občas si stihnu na semaforu domalovat řasy.“

Šárka Schmidtová

Redaktorka časopisu Glanc a nadšená příznivkyně elektromobilů

„Jsem atypická automobilistka – auto kupuju vždy jen pro sebe a nikdy ne po zralé úvaze, ale impulzivně. Když se objeví novinky, najednou zjistím: „Tohle auto se mi líbí!“ a chci ho mít HNED. Díky tomu to minulé prodám taky hned, a těžce pod cenou…

Ale fakt je, že si u auta, které právě opanovalo mé srdce, vždy zjistím základní věci: bezpečnost a spotřebu. Pokud jde o praktičnost, tak to je slabší, právě teď mám autíčko nejspíš s jedním
z nejmenších zavazadlových prostorů na světě.

Jo a jen tak mimochodem, nikdy jsem nezavinila žádnou nehodu! Jen do mě párkrát ťukli nepozorní řidiči.“

Barbora Topinková

Pilotka, spisovatelka a hydrogeoložka

„Řídit jsem se naučila až díky dlouhým cestám na geologické lokality. Prostě jsem se chytla za kamion a v osmdesátce jej uvisela až do cíle. Nebo k dalšímu kamionu.

Vzhledem k mé práci je auto můj druhý obývák a kancelář v jednom. V kufru standardně vozím nejen dvě bedny se vzorkovacím náčiním, ale i plaveckou tašku, boty na běh a šaty a lodičky pro případ nenadálé schůzky. Takže se dá mé auto považovat přímo za „tři oříšky“, díky kterým se během dne proměňuji z Popelky v Princeznu.

Nejdůležitější je proto velký úložný prostor. Pokud do auta nenacpu kolo, lyže a batoh na týden, nemá u mne šanci, ani když je červené.“

Viola Procházková

Novinářka a šéfredaktorka magazínu Autíčkář.cz

„Jezdím svižně, ale nijak výjimečně. Pořád se učím. Pokud jde o auta, pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mám nejradši offroady, dodávky, zadohnané sporťáky nebo houpavé koráby. Každou chvíli je to jinak.

Volant občas držím jak prase kost, hudbu mám puštěnou moc nahlas, neumím meziplyn, takže mi auto při podřazení škubne, někdy předjíždím frontu a pak dělám „blbou blondýnu“. No, radši nebudu pokračovat.“